Aktuality IPSL
Mirek Němec píše o nejnovějším románu Daniela Kehlmanna (28. 3. 2024)
Další příspěvek česko-německého E*fora se zabývá novým románem Daniela Kehlmanna s názvem Lichtspiel, který v roce 2023 vydalo hamburské nakladatelství Rowohlt. „Z osudů románového hrdiny a jeho nejbližších vyplývá, že nemohoucnost není ještě bezmocí. Zdá se tedy, že je lepší vzdát se (úplně nebo jen na čas) svého talentu a kreativity než být marionetou nelidského politického režimu. Aktivity bezmocných nemusí sice nutně vést k jednoznačné kolaboraci, ale v žádném případě nejsou odměněny ani šťastným rodinným životem ani klidem na smysluplnou uměleckou práci, která by dávala naplnění a spokojenost. Ale nakonec zůstává otázka, zdali a jakou mají skutečně bezmocní v podmínkách totalitarismu moc?“
Napsal Oldřich Sýkora (21. 3. 2024)
Nový příspěvek E*fora upomíná k osobnosti Oldřicha Sýkory, středoškolského pedagoga a současně překladatele několika stěžejních děl evropského literárního dějepisectví; „Těm pak, kdož kritické články třeba jen občasně se zálibou pročítají, naskytlo se zajisté Tainovo jméno a ‚Tainova metoda‘ tolikráte, že důležitost jeho již z toho tušiti musí, tak že jim bude snad vítána příležitost dověděti se českým překladem něco bližšího o tomto mistru moderní kritiky. Avšak mimo to i pro širší kruhy vzdělanců, kteří se specielně o kritiku uměleckou nezajímají, má četba Taina značnou zajímavost a poučnost. Taine není totiž žádným suchopárným dogmatikem, jak tomu bývá často např. u německých estetiků, v jichž spisech setkáváme se pravidelně jen s abstrakcemi, rozbory, výměry, dedukcemi, zkrátka s onou matematikou pojmů, která bývá často sice velmi důmyslná, ale činí takovou knihu čtenáři neodborníku nezáživnou, ba nesrozumitelnou. Zcela jiného rázu je filozofování Tainovo.“
Valentýna Žišková píše o novém, šrámkovském svazku České knižnice (15. 3. 2024)
V novém příspěvku E*fora Valentýna Žišková komentuje nedávno publikovaný šrámkovský svazek řady Česká knižnice, ten je – de facto a do značné míry – reedicí staršího vydání, jež již dříve pro tutéž řadu připravil Mojmír Otruba; „protože původní Otrubův editorský počin nebyl v době svého vydání nijak podrobněji reflektován, využijeme této možnosti a budeme se zabývat nejen změnami, které přinesla pečlivá revize Petry Hesové, ale také některými vlastnostmi původní edice. Při úvahách nad jakýmkoliv výborem z díla samozřejmě jako první vyvstává otázka výběru textů. Jedním ze základních principů Šrámkova díla, možná dokonce tím nejdůležitějším, se při četbě odborné literatury zdá být dualismus. Šrámkovy texty oscilují mezi dvěma silně kontrastujícími polohami – jeho hrdinové se potácejí mezi pocity pro jejich srdce příliš intenzivními a naprostou apatií, ‚mezi vykupující silou krásného okamžiku a až nihilistickým vědomím neodvratného citového zmarnění‘ (Eva Strohsová in Lexikon české literatury, 2008, s. 713). [...] V polarizující logice je někdy nazírán i vývoj Šrámkovy poetiky, který je vykládán jako pohyb od anarchisticky-buřičských mladických začátků a tendenčnosti k abstraktnějšímu, vyspělejšímu impresionismu. Otrubův výběr textů tento způsob nahlížení spisovatelovy tvorby dozajista odráží a vychází mu vstříc.“
Lukáš Holeček píše o dvou edicích textů Ignáta Herrmanna (6. 3. 2024)
V nejnovějším příspěvku E*fora pojednává Lukáš Holeček o dvou nedávných publikacích soustředěných k určitým partím působení a díla Ignáta Herrmanna. „Výslednicí takového ‚vzpomínání‘ je snaha podat ucelený a věrný obraz toho, jak se věci udály. K Herrmannovu psaní patřila i snaha ověřovat si fakta a data v historických pramenech – ne kvůli puntičkářskému lpění na přesnosti, ale pro hodnověrnost vyprávěného. Poznámky editorů spíše potvrzují, že autorova paměť byla velmi dobrá. Herrmannova radost z vyprávění, která vždy bývá trochu mnohomluvná, vyrůstá z potřeby sdílení zkušenosti, z ohledávání toho, co z minulosti zůstává nadčasové. Je už věcí čtenáře, nakolik je schopen docenit autorovo tradiční vypravěčství formované rozsahem povídkové přílohy denního tisku.“
Anna Schubertová píše o knize Petra Koťátka O čem se vypráví (28. 2. 2024)
V novém příspěvku E*fora se Anna Schubertová věnuje nedávno vydané monografii Petra Koťátka O čem se vypráví. „Centrálním tvrzením je zde předpoklad, že narativní text směřuje k reálnému světu, a to jak na rovině vypravěče (jako by reálné osoby), postav (jako by reálných osob), tak dalších aspektů světa. Tato teze je představena jako alternativa dvou vlivných tendencí: (1) tendence chápat význam textu jako svébytné pole, jehož významu můžeme nejlépe porozumět z ‚textu samého‘, a (2) tendence chápající význam fikčního textu prostřednictvím reference k fikčnímu světu, přičemž druhá ze zmiňovaných tendencí zaujímá v knize podstatně výraznější místo. Druhou část schématu můžeme chápat jako autorovu snahu vyrovnat se s případy literárních textů (typicky modernistických), které by mohly první část teze problematizovat.“