Na Cenu Otokara Fischera v roce 2020 byly v užším výběru nominovány tyto knihy:
Německojazyčné bohemistické a germanobohemistické práce
Ina Hartmann: Die frühe Prosa Věra Linhartovás im surrealistischen Kontext. Versuch einer methodischen, literaturgeschichtlichen Einordnung der Werke Dům Daleko, Prostor k rozlišení und Rozprava o zdviži. [Raná próza Věry Linhartové v surrealistickém kontextu. Pokus o metodické, literárněhistorické zařazení děl Dům Daleko, Prostor k rozlišení a Rozprava o zdviži.] Hamburg: Dr. Kovač, 2018 (Studien zur Slavistik; 44).
Český surrealismus je fenomén, který zůstává i dnes stále aktuální. Vedle Mikuláše Medka a Milana Nápravníka byla na krátké období řazena k pražské surrealistické skupině i Věra Linhartová. Právě v tomto období autorka vytvořila většinu ze svých raných prozaických prací v češtině. Chvíli poté ovšem skupinu opustila a v souvislosti s potlačením pražského jara v roce 1968 emigrovala. Podobně jako Milan Kundera píše od této chvíle francouzsky.
Studie nabízí vůbec poprvé analýzu vybraných povídek Věry Linhartové na pozadí surrealistických témat a technik: sen, nevědomí, hra a automatické psaní (écriture automatique) se při analýze ocitají ve středu zájmu. Metodické východisko tvoří manifesty a spisy francouzského surrealismu kolem André Bretona. Analýzy vycházely ze skutečnosti, že pařížská skupina fungovala jako nejdůležitější inspirační zdroj pro surrealismus český. Na tomto základě mohla být fundovaně diskutována specifika českého surrealismu, jako např. noetika v dílech Věry Linhartové. Studie nabízí samostatnou a poučnou interpretaci děl jedné z nejvýraznějších avantgardních autorek a naplňuje tak deziderát současného literárněvědného bádání.
Urs Heftrich / Michael Špirit (eds.): Vladimír Holan: Gesammelte Werke. Band 11: Lyrik VIII: 1968–1971. Das Vorletzte. [Vladimír Holan: Sebrané spisy. Sv. 11: Lyrika VIII: 1968–1971. Předposlední.] Übertragen von Věra Koubová. Kommentar von Urs Heftrich und Michael Špirit. Nachwort von Urs Heftrich. [Převedeno Věrou Koubovou. S komentářem Urse Heftricha a Michaela Špirita. Doslov Urs Heftrich.] Heidelberg: Winter, 2018.
Potlačení pražského jara znamenalo konec svobody umělců a básníků v Československu. Také v životě Vladimíra Holana, který se po letech stalinistických zákazů publikovat najednou ocitl v roli veřejně uznávaného barda básnictví, nastalo další temné období. Ještě v květnu 1968 mu bylo uděleno ocenění „národní umělec“, ovšem právě toto státem propůjčované ocenění, jakož i jeho popularita v kruzích zastánců reformního kurzu z něj učinily v očích představitelů nového režimu podezřelou osobu.
Holanovy obě poslední básnické sbírky nesměly za autorova života vyjít. Německému čtenáři je tento básníkův odkaz prakticky neznámý. Holanova předposlední kniha – Předposlední – je nyní poprvé kompletně přeložena do německého jazyka.
Zornitza Kazalarska: Landschaften der Wiederholung. Tschechische und slowakische Lyrik der „Latenzzeit“ 1955–1965. [Krajiny opakování. Česká a slovenská lyrika „latentního období“ 1955–1965.] Frankfurt am Main u. a.: Peter Lang, 2018.
Pozorujeme-li důkladně princip opakování, otevře se před námi krajina: minulost a současnost spolu začínají rozmlouvat. Vznikají sousedství, která jsme dosud nepostřehli. Opakování se přitom neprojevuje pouze jako fenomén smyslu a struktury, vytváří i průchody mezi smyslem a prezencí, vynáší na povrch latentní efekty.
V centru zájmu této studie stojí manifestační formy opakování a jejich efekty v české a slovenské lyrice latentního období let 1955–1965. Opakování v textech a mezi jednotlivými texty – permutace a variace, citát a aluze, vlastní citát a textové varianty, nuance a podobnosti – tvoří virtuální celek, v jehož rámci kniha pátrá po poetice opakování.
Václav Smyčka: Das Gedächtnis der Vertreibung. Interkulturelle Perspektiven auf deutsche und tschechische Gegenwartsliteratur und Erinnerungskulturen. [Paměť odsunu. Interkulturní pohled na německou a českou současnou literaturu a kultury vzpomínání.] Bielefeld: Transcript, 2019 (Interkulturalität. Studien zur Sprache, Literatur und Gesellschaft; 15).
Fenomény útěku a vyhnání Němců z Československa zanechaly stopy v kulturní paměti Němců i Čechů. Jak se vzpomínky na tyto události předávají z generace na generaci? Lze přenést rozdílné zkušenosti z jedné vzpomínkové kultury do druhé?
Václav Smyčka se věnuje zpracování, výkladu a inscenaci společných dějinných událostí a přináší vůbec první komplexní analýzu kulturní paměti jak německého, tak i českého současného umění a literatury.
Neil Stewart: Bohemiens im böhmischen Blätterwald. Die Zeitschrift „Moderní revue“ und die Prager Moderne. [Bohémové v záplavě českého tisku. Časopis „Moderní revue“ a Pražská moderna.] Heidelberg: Universitätsverlag Winter, 2019.
Moderní revue pro literaturu, umění, a život, která vycházela každý měsíc v letech 1895–1924, představovala ústřední instituci a současně katalyzátor modernizace a internacionalizace české kultury v období kolem roku 1900. Nákladný a experimentální layout tohoto časopisu znamená počátek bibliofilské tradice v Čechách. Po první světové válce revue ovšem hájí anachronistické pozice a politicky končí jako orgán extrémní pravice – jedná se o proces, který můžeme považovat za exemplární pro proměnu moderny a za charakteristický pro její prekérní situaci v předvečer nástupu fašismu.
Tato studie rekonstruuje případ časopisu Moderní revue za přiměřeného přihlédnutí k historicko-sociálním, estetickým, sémiotickým a intermediálním aspektům. Zohledňuje přitom právě jeho mediální originalitu, jeho charakter komplexního „textu“.
Eva Sturm: Orte der Erinnerung. Eine Literaturstraße durch Sachsen, Böhmen und Schlesien. [Místa vzpomínání. Literární cesta Saskem, Čechami a Slezskem.] Dresden: Thelem, 2019.
Kniha se věnuje vzpomínkové kultuře a mnohovrstevnatému, často velmi konfliktnímu „utváření identity“ v prostoru Saska, Čech a Slezska. V prvním kroku popisuje vzpomínkovou krajinu překračující hranice a zahrnující výše jmenované regiony, přičemž se zaměřuje na vybraná vzpomínková místa, jako jsou pomníky, muzea básníků nebo literární muzea. Autoři, média, obzvláště literární texty a instituce utvářejí tato místa vzpomínání ve vzájemném procesu komunikace. Kniha se podrobně zabývá smyšlenkami, přepisováním, ničením a rekódováním těchto vzpomínkových míst, stejně jako kontroverzemi spojenými s „tím pravým“ výkladem či rozděleným a „komplikovaným“ vzpomínáním. Velmi zřetelně se tak ukazuje, jak intenzivně literatura a její aktéři ovlivňují konkrétní utváření kulturního prostoru určováním kolektivního vzpomínání a regionálních identit. V druhém kroku studie systematicky převádí mnohostranné kulturní povědomí o literárních místech a jejich dějinách na pole vzdělávacího turismu, a tím je přibližuje oblasti kulturních praxí. Návrhem literární cesty Saskem, Čechami a Slezskem tak kniha vytváří hmatatelnou topografii vzpomínání, která literární místa těchto regionů smysluplně spojuje v souvislost.
Manfred Weinberg / Irina Wutsdorff / Štěpán Zbytovský (eds.): Prager Moderne(n). Interkulturelle Perspektiven auf Raum, Identität und Literatur. [Pražská moderna/Pražské moderny. Interkulturní pohledy na prostor, identitu a literaturu.] Bielefeld: Transcript, 2018.
„Češi, Němci, Židé“ (Max Brod) – následkem diagnózy Pavla Eisnera o „trojím ghettu“ převažovala při prezentaci společného soužití na počátku 20. století tendence k ostrému vedení hranic.
Pracovní schůzky vědeckého svazu „Prag als Knotenpunkt europäischer Moderne(n)“[Praha jako křižovatka evropské moderny] se na rozdíl od zmíněných zažitých vzorců orientují na nové interkulturní teorie a sociální a kulturní konstrukce prostoru. Tato publikace dokumentuje, jak se do popředí dostává diskurzivní dynamika, která tehdy určovala kolektivní a individuální procesy utváření identity stejně jako i vznik literárních komunikačních společenství.
Českojazyčné bohemistické a germanobohemistické práce
Ivo Habán / Anna Habánová (Hrsg.): Paul Gebauer. Liberec: Národní památkový ústav, 2018.
Kolektivní monografie s katalogem díla sleduje životní příběh a uměleckou tvorbu německy hovořícího malíře Paula Gebauera (1888–1951), který většinu života až do odsunu prožil v rodné obci Sosnová v Českém Slezsku. V pěti kapitolách prezentuje Gebauerův umělecký odkaz v kontextu širších historických a kulturních souvislostí.
Představuje pokus o komplexní uchopení různých aspektů malířovy tvorby, jež dodnes vyvolává emotivní reakce a nepochybně bude i do budoucna předmětem dalšího výzkumu, ať už v kontextu regionální problematiky tzv. Heimatkunst, nebo v rámci širší diskuze o povaze moderních středoevropských realismů meziválečného období a jejich následného zneužití nacistickou propagandou.
Vladimír Spáčil / Libuše Spáčilová: České překlady Míšeňské právní knihy. [Tschechische Übersetzungen des Meißner Rechtsbuchs.] Olomouc: Memoria, 2018.
Ojedinělá kniha přináší českou edici nejúplnějšího z dochovaných rukopisů Míšeňské právní knihy. Jedná se o kompletní znění městského (magdeburského) práva, kterým se řídila od 14. století většina měst v Čechách i na Moravě.
Jiří Stromšík (Hrsg.): Kurt Krolop: Studie o německé literatuře. [Studien zur deutschen Literatur.] Praha: Triáda, 2018.
Ve středu Krolopova odborného zájmu byla vždy především někdejší německá literatura vzniklá na našem území – zejména dílo jičínského rodáka Karla Krause a pražského rodáka Franze Kafky – a s tím související téma historických proměn obecného soužití Čechů, Němců a Židů. Krolopův celkový vědecký záběr byl ovšem daleko širší. Těžko by se mezi jeho vrstevníky hledalo srovnání pro jeho hlubokou a detailní znalost celé literatury německého jazyka přinejmenším od 18. století. Zevrubná znalost zejména goethovské doby tvoří pevný základ jeho studií o 20. století, ale uplatnil ji i v samostatných pracích. Jeho průvodní studie k českým vydáním Novalise, Tiecka, E. T. A. Hoffmanna, Bonaventurových Nočních vigilií, Goethova Fausta a Básně i pravdy se staly nepřehlédnutelnou součástí české recepce německé klasiky a romantiky. Jeho články či příležitostné – ale často zásadní – poznámky o Karlu Čapkovi, Haškovi, Peroutkovi, Poláčkovi, Šaldovi a mnoha jiných jej legitimují i jako znalce české a slovanské kultury. Jde o práce vzácné objektivity a vyváženosti, rozbíjející nacionální klišé a předsudky na obou stranách česko-německého konfliktního, ale i plodného soužití, zejména v posledních dvou staletích, a přinášející masu nových, v dřívějších výzkumech opomíjených poznatků.