Píše Barbara Köpplová
(28. 11. 2025)Reichenberger Zeitung patří mezi několik německých deníků, vydávaných do roku 1945 na území dnešní České republiky, které svým významem a působností překročily rámec místa vydávání. Je nepochybně záslužné, že Andres Morgenstern věnoval tomuto listu pozornost a vydal v roce 2024 obsáhlou studii pod titulem Deutsche in der Tschechoslowakei. Die Berichterstattung der Reichenberger Zeitung 1932-1935. Soustřeďuje se v ní na obraz politického zpravodajství v Reichenberger Zeitung, sleduje pečlivě domácí politické dění a vynechává ostatní obsahy – zahraničí, kulturu, sport, romány na pokračování, reklamu apod. Autorovým záměrem je čtenáři představit a komentovat metodou historické analýzy události let 1932 až 1935 tak, jak je tento německý deník podával svým čtenářům.
List Reichenberger Zeitung svým vznikem v roce 1860 předcházel zakladatelskou vlně liberálních německých listů v sedmdesátých letech 19. století a deklaroval se jako nezávislý orgán německého „lidu“ (Volk). Názorovým zaměřením však měl blízko k německým nacionálům. Čtenářská základna listu se pochopitelně soustřeďovala do severočeského regionu, ale dařilo se jí postupně rozšiřovat do dalších příhraničních oblastí až po Cheb a Aš. Čtenář Reichenberger Zeitung patřil spíše ke střední třídě v typicky maloměstském prostředí, ale deník měl zejména v zahraničně politické a kulturní rubrice vyšší ambice. Nesnažil se však konkurovat pražským německým listům typu Prager Tagblatt či Deutsche Zeitung Bohemia. Na rozdíl od většiny německých lokálních a regionálních titulů měl deník Reichenberger Zeitung poměrně silné kapitálové zázemí, které mu umožňovalo posilovat kvalitu redakce a inovovat výrobní proces novin. Ve třicátých letech vykazoval denní náklad kolem 30 tisíc výtisků ve všední den a téměř 70 tisíc výtisků v neděli.
Není divu, že již dva týdny před 30. zářím 1938 byli vydavatelé deníku vyhledáni zástupci Říšského tiskového úřadu, kteří sondovali možnost prodeje listu Reichenberger Zeitung NSDAP. Wilhelm Stiepel jun. proto odcestoval do Vídně a Lince, aby zjistil, jak probíhalo převzetí soukromě vlastněných listů po obsazení Rakouska nacisty. Po konzultacích s řadou vydavatelů dospěl k názoru, že záměrům NSDAP není radno vzdorovat. Rakouští vydavatelé, kteří po Anšlusu původně odmítli prodat svoje tituly NSDAP, rychle zjistili, že jim bezprostředně hrozí ztráta podstatné části příjmů z reklamy a že ani výhledově nebudou schopni odolat konkurenčnímu tlaku stranického tisku. Opakovaná nabídka na odkoupení soukromě vlastněných listů pak již byla ze strany NSDAP mnohem méně výhodná. Stiepel si potvrdil svoje zjištění i jednáním s vydavateli v Berlíně a rozhodl se zahájit vyjednávání se zástupci Reichspresseamtu. Po zralé úvaze přijali vydavatelé Reichenberger Zeitung variantu prodeje vydavatelských práv za 450 tisíc RM a záruku tisku nového listu ve stávající kapacitě firmy Stiepel. Jako úlitbu vlastnímu svědomí si Wilhelm Stiepel jun. vymínil klausuli, že nový vydavatel „podle možností“ převezme redakční personál, pokud není „zatížen“ svou politickou minulostí. Tou dobou již redakce pochopitelně byla „judenfrei“. Konečná smlouva o prodeji byla podepsána 6. listopadu, tedy pouhých sedm týdnů po úvodním jednání. Touto historií se ovšem Morgenstern nezabývá.
Po předmluvě Jaroslava Rudiše a úvodu autora o postavení a stručných dějinách Liberce a Reichenberger Zeitung následuje sedm hlavních kapitol členěných dále do tematických podkapitol. Následuje závěr, seznam literatury, osobní a místní rejstřík. Kniha obsahuje několik obrazových příloh, které Morgenstern až na výjimky převzal z obsáhlého a výborně uspořádaného výročního čísla Reichenberger Zeitung z roku 1935; to autorovi posloužilo i jako hlavní východisko pro rekapitulaci historie listu. Výkladové kapitoly se soustřeďují na léta 1932 až 1935, období hospodářské krize, nástupu Hitlera k moci a vzrůstající nespokojenosti německého obyvatelstva na území dnešní České republiky – až po vítězství Sudetendeutsche Partei v parlamentních volbách v roce 1935. Jak v úvodu Morgenstern uvádí, prošel list celý, od jeho vzniku až do zániku, a ve zvolených letech komentuje a dokládá citacemi vybrané události. Není zřejmé, proč si autor zvolil právě léta 1932–1935 a zda si autor události předem stanovil, nebo je utřídil na základě pozornosti, kterou jim list na svých stránkách věnoval. Zajímavé je, jak poměrně široký geografický okruh deník Reichenberger Zeitung pokrýval. Vyhýbal se pečlivě Praze, zato západní část Československa bedlivě komentoval.
Historický výklad Československa, pojatý jako obraz politických událostí na stránkách Reichenberger Zeitung a spíše úsporně korigovaný odbornou historickou literaturou, nabízí zajímavý dobový pohled a je třeba ocenit více Morgensternovu snahu než jeho přístup. Dnešní čtenář tak má možnost na dobových událostech pochopit složitost proměn postojů německého obyvatelstva v první polovině třicátých let. Reichenberger Zeitung byl i přes inklinace k nacionální straně v zásadě liberální, žádný předpojatý nacionální stranický list. Z autorova přístupu je však zřejmá jeho snaha stát jednoznačně na straně německé menšiny v Československu. Spíše než studii jednoho z nejvýznamnějších regionálních listů píše Andreas Morgenstern historii sudetoněmeckého hnutí. Reichenberger Zeitung tak je vlastně jen zrcadlem dobového dění a především odrazem postojů a široce sdílených názorů a přesvědčení německé populace v Československu a významné části její reprezentace. Pro českého čtenáře jde o nesporně užitečnou konfrontaci s dobovým míněním, která narušuje a relativizuje jednostrannou glorifikaci první republiky jako výspy demokracie ve střední Evropě a akcentuje chyby a omyly národnostní politiky v období 1918–1938.
Je samozřejmě možné polemizovat s autorem a dokládat, že řada názorů rozvíjených na stránkách Reichenberger Zeitung a dalších německých regionálních listů postrádala racionální jádro nebo odrážela hluboce zakořeněné předsudky a emotivně zabarvené postoje formované v dlouhé historii česko-německých vztahů. Faktem však zůstává, že tyto názory a postoje byly německou populací široce sdíleny a vnímány jako daná fakta, na jejichž základě se formoval základní postoj k začlenění německé menšiny do nového státu. Nelze přehlédnout, že česká majorita po roce 1918 nezvládla euforii z národního vítězství, postrádala potřebnou velkorysost a schopnost překonat mentalitu nastavenou v dlouholetém soupeření obou národností. Část české veřejnosti a její politické reprezentace si nedokázala odpustit malicherné retribuce za skutečné nebo jen zdánlivě utrpěné křivdy, pokračovala v bojovné rétorice a dávala si záležet na tom, aby německé menšině ostentativně předváděla, kdo je vítězem v trvalém sporu. Naproti tomu německá veřejnost, která se ze „staatstragende Nation“ přes noc stala národnostní menšinou, těžce nesla změnu poměrů a ve stejném měřítku nebyla schopná se vzdát vlastních předsudků a falešných mýtů a dokládala jejich oprávněnost stejně malichernými příklady jako český nacionalismus.
Ze současného pohledu šlo o fatální nedorozumění, které nevyhnutelně směřovalo ke katastrofickému konci. Andreas Morgenstern se nesnaží být soudcem v tomto fatálním sporu a omezuje se na reprodukci jeho odrazu na stránkách Reichenberger Zeitung. Vystavuje se tak riziku, že jeho příspěvek bude český čtenář vnímat jako předpojatý, tím spíše, že výklad se omezuje na období 1932–1935, tedy dobu vzestupu sudetoněmeckého hnutí v režii henleinovské Sudetendeutsche Heimatfront (SHF) a později Sudetendeutsche Partei (SdP). Jen velmi mlhavě věnuje vysvětlení výběru daných let a u odkazů na citované články neuvádí uvedení stránky, kde se konkrétní text nachází. Autor se také v zásadě vyhýbá analýze širšího kontextu předchozího i následného politického vývoje a srovnání s postoji dalších významnějších německých listů nebo přímo s dalšími libereckými periodiky. Redukce výkladu především na obsah vnitropolitické tematiky zkresluje pohled na Reichenberger Zeitung jako důležitého, kvalitně vedeného listu.
Andreas Morgenstern: Deutsche in der Tschechoslowakei. Die Berichterstattung der Reichenberger Zeitung 1932-1935, Berlin: Metropol, 2024, 272 s.
