Píše Sára Valová
(10. 12. 2025)Již pátý svazek Kritické hybridní edice přináší nové kritické vydání dalšího z kanonických děl české literatury se složitou textovou historií – Kytici Karla Jaromíra Erbena. Knižní svazek spolu s digitální vědeckou edicí prezentuje výsledky práce členů edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR Marka Přibila, Lucie Kořínkové, Jiřího Flaišmana a Michala Kosáka ve spolupráci s Gabrielou Fukovou a Terezou Novákovou.
Jak dokazuje databáze vydání sbírky v digitální edici, Erbenova Kytice je knihou s úctyhodným počtem vydání, který i bez překladů přesahuje dvě stovky, několik jich přitom vyšlo i v posledních letech. I když jejich kvalita kolísá, řada edic byla připravena zkušenými editory. Přítomná publikace ukazuje, že je i přesto nutné zaměřit kritickou pozornost i na text sbírky. Zejména v situaci, kdy je textové přípravě kanonických děl věnována mnohdy menší péče než jejich grafickému a výtvarnému zpracování. Editorský tým Kytice v KHE na výkony předchozích editorů navazuje, zároveň se však vůči převažující praxi výrazně vymezuje, a to především v oblasti kompozice sbírky a rozsahu intervencí do textu. Důkladný výzkum Erbenovy pozůstalosti a textové historie Kytice přinesl nové poznatky, které dosavadní vydavatelské postupy dále problematizují. Kromě toho vedl také k objevům nových pramenů k rané fázi geneze některých textů sbírky.
Podle editorů je cílem knižního vydání Kytice v KHE především stabilizace textu, která odráží autorskou intenci. Celou ediční historii Kytice totiž provází značná variabilita ve struktuře sbírky i textové podobě jednotlivých čísel, jež má původ již ve třech vydáních sbírky za autorova života. První vydání obsahuje pouze známé balady a závěrečné Erbenovy vysvětlivky, druhé a třetí vydání přidává k baladám ještě báseň Lilie a celek i s básníkovými „poznamenáními“ doplňuje přidaným oddílem Písně se 17 čísly. Následná vydání po autorově smrti přinášela Kytici v různě pozměněné podobě, vydavatelé vypouštěli oddíly Písně a Poznamenání, nebo jen jeden z nich a vynechávali různé texty i v rámci jednotlivých oddílů. Editoři přítomného vydání se snaží stabilizovat Kytici v celku stanoveném Erbenem ve druhém a třetím vydání, vrací tedy sbírku k podobě, v jaké naposledy vyšla v roce 1948.
Druhá složka nestability Kytice je na základě zjištění editorů dána již textovou nestabilitou třetího vydání z roku 1871, které bylo výchozím textem pro většinu dalších publikací. Tím se dostáváme i k jednomu z klíčových objevů edice v KHE – vydání z roku 1871 existuje podle editorů přinejmenším ve čtyřech podobách, které od sebe odlišují desítky textově a graficky variantních míst. Na základě svého výzkumu editoři konstatují, že variantnost má původ v nekoncepčním spojováním archů různého původu, které vznikly dodatečným korigováním sazby a vytvářením sazby nové v průběhu procesu vydání. Bližší okolnosti tohoto neobvyklého postupu se však zjistit nepodařilo. Tento objev ukázal, že ani v této historické etapě nelze automaticky předpokládat totožnost všech exemplářů jednoho vydání. Představuje to tedy jakýsi obecný apel na další ediční a textologickou práci. Zjištění vrhá nové světlo i na předchozí vydání sbírky, ukazuje se, že vydavatelé dosud nevědomky vycházeli z různých podob třetího vydání Kytice. Spolehlivost třetího vydání dále komplikuje fakt, že vyšlo až po Erbenově smrti. I když se na jeho přípravě Erben podílel, nemohl být procesu vydání přítomen až do konce. Výsledky provedeného výzkumu situaci dále znejasnily vyvrácením přejímané teze, že třetí vydání obsahuje jen textové změny, které Erben zanesl do svého exempláře druhého vydání.
I když editoři rozkryli, že třetí vydání Kytice je daleko problematičtější, než se dosud myslelo, i oni jej vzali za výchozí vydání. Z různých podob tohoto vydání vybrali tu, která byla ve vzorku exemplářů nejfrekventovanější, a tedy nejvíce v obecném povědomí. V edici jinak určující kritérium autorské intence v tomto případě vzhledem k nemožnosti hodnocení a hierarchizace variant z hlediska Erbenova záměru nemohli aplikovat. Přestože toto řešení není ideální a nese s sebou pravděpodobně i zahrnutí některých neautorizovaných zásahů z doby, kdy se Erben na třetím vydání sbírky již nemohl podílet, volba editorů je jasně popsána, argumentačně podložena a problémy jsou zřetelně reflektovány.
V oblasti jazykové přípravy výchozího textu volí editoři cestu co nejmenších zásahů, čímž jdou proti tendenci některých novějších edic, které do textu pravopisnými aktualizacemi intervenovaly, jak také zjistil editorský kolektiv, poměrně významně. Text tedy pouze zbavili zjevných porušení a pravopisně jej aktualizovali, ale se snahou maximálně „šetřit“ výchozí text (především jeho zvukovou podobu) a ponechat mu co největší interpretační otevřenost.
Další výsledky výzkumu v podobě podrobnějšího edičního komentáře, databáze všech vydání Kytic, rukopisných i tištěných pramenů Kytice od prvních náčrtů po třetí, posmrtné vydání zpřístupňuje v obrazové i textové formě digitální část edice, kterou editoři plánují postupně rozšiřovat o další prameny objevené v Erbenově pozůstalosti. Narozdíl od knižního vydání se digitální edice snaží ukázat Kytici jako proměnlivý a dynamický fenomén. Vytváří tak cenné podklady pro další výzkum, který může být vzhledem ke koncepci digitální edice veden z různých badatelských pozic. Digitální část svazku by si zasloužila samostatnou pozornost, ale vzhledem k prostoru, který máme k dispozici, a faktu, že digitální prostředí zatím nenabízí všechny slibované nástroje, se omezíme pouze na tuto stručnou zmínku.
Knižní svazek Kytice v KHE prezentuje výsledky důkladného textologického výzkumu a promyšlené a reflektované ediční přípravy. Čtenářům z řad laické veřejnosti může ukázat, že Erbenem zamýšlená sbírka má jinou podobu, než jakou dosud znali. Badatelům přítomný svazek přináší spolehlivý text sbírky k interpretaci. Textologům, editorům a vydavatelům pak publikace otevírá problémy a otázky, které text jedné sbírky přesahují.
Karel Jaromír Erben: Kytice (Kritická hybridní edice). Eds. Marek Přibil, Lucie Kořínková, Jiří Flaišman a Michal Kosák. Praha: Nakladatelství Akropolis – ÚČL AV ČR – Památník národního písemnictví, 2024, 264 s.
